Blog

Ve veřejné správě se v posledních letech objevují trendy otevřít se více směrem k občanům, a to mimo jiné prostřednictvím digitalizace. Jednou z prvních vlaštovek v oblasti sociální péče je Městská část Praha 7, která si nechala vytvořit nový online systém umožňující digitalizovanou sociální péči. Jak může městům digitalizace systémů sociální péče pomoci, jaké skýtá možnosti a jak vypadala příprava konkrétního řešení na Praze 7? To v textu níže popisuje náš odborník Radim Lokos a radní pro sociální politiku Prahy 7 Jakob Hurrle. Digitalizace systémů sociální péče přináší dva velké benefity. Otevření do jisté míry neprůhledného sociálního systému lidem, kteří se tak daleko snadněji dozvědí, o co všechno mohou zažádat a jaké jim sociální systém nabízí možnosti. A mnohem lepší a snazší provázanost a koordinovanost jednotlivých úředníků a sociálních pracovníků. Z nového systému tak budou profitovat občané i úřad. Přesně tak uvažovali i na Praze 7. „Pokud chceme občanovi v nouzi efektivně pomáhat, je potřeba dobře znát jeho situaci a mít možnost práci různých odborů a aktérů koordinovat. Není nic horšího než úřad, který posílá občana z jednoho oddělení do dalšího, všude se ho ptají na stejné věci, a nakonec může na jednu otázku dostat několik nesourodých odpovědí. Radnice Prahy 7 se proto snaží dlouhodobě podporovat koordinaci a spolupráci mezi odbory,“ říká k tomu tamní radní pro sociální politiku Jakob Hurrle.

Jak to všechno začalo

Radnice zároveň chtěla, aby občané mohli být v sociální oblasti aktivnější při řešení vlastního případu. Aby si mohli založit a spravovat svoji kartu klienta přes webové rozhraní, poptávat nabízené služby a sledovat stav svých požadavků. A tak Praha 7 začala uvažovat o vytvoření nové online aplikace, která by toto všechno umožnila. Výsledkem bylo vypsání veřejné zakázky na aplikaci CaseMan. Tu vyhrála naše firma Meta IT a pustili jsme se tak do práce. Každý týden po dobu téměř jednoho roku jsme s Prahou 7 konzultovali podoby jednotlivých částí celého digitalizovaného systému. Nyní je aplikace dokončená, probíhají školení pracovníků a chystá se oficiální spuštění. Úkolem pro vývojáře bylo vytvořit systém, který by nabízel výrazně více funkcí než stávající „státní“ aplikace, kterou musejí všechny sociální odbory po celé České republice používat kvůli tomu, aby jejich pověřené obce obdržely příslušné úhrady od státu. Tato poněkud zastaralá aplikace je omezena například tím, že přístup do ní je umožněn striktně jen sociálním pracovníkům, tedy zaměstnancům, kteří splňují vzdělání dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. V mnoha případech ale občan v nouzi nekomunikuje s městskou částí jenom přes sociální odbor, ale i přes jiné odbory, instituce a neziskové organizace, jejichž pracovníci přístup do zmíněné „státní“ aplikace nemají, případně udržují vlastní systémy evidence. Příkladem může být klient sociálního odboru, který je zároveň nájemníkem v sociálním bytě. Dlužník, který oslovuje právní odbor kvůli úpravě splátkového kalendáře. Nebo cizinec, který udržuje kontakt s radnicí primárně přes pracovníka pro cizince a národnostní menšiny. Rovněž také klienti pečovatelského centra městské části v seniorském věku, kteří se mohou obrátit na sociální odbor s prosbou o pomoc při vyřízení žádosti o příspěvek na péči.

Interní část aplikace

Právě i ve všech těchto případech má nová aplikace pomoci. Přístup do ní není omezen jen na sociální pracovníky, do CaseManu může vstupovat každý relevantní aktér v oblasti sociální péče. Zároveň je ale striktně zajištěna důvěrnost dat –⁠ pokud do systému zadáváte citlivé údaje, zároveň nastavíte, kdo je může vidět. Například řidič speciálního taxíku vozící seniory k lékaři se tak v systému dostane pouze k údajům o tom, zda daný člověk má nárok využívat jeho službu. Nedozví se nic o jeho zdravotním stavu ani nezíská další citlivé informace. První částí systému CaseMan je část interní, pro úředníky, sociální pracovníky a další poskytovatele péče. Ti v aplikaci vidí, které služby daný občan využívá, a mohou mu nabídnout další. Také zde mají k dispozici kontakt na rodinné příslušníky klienta. Interní část aplikace výrazně zjednodušuje administrativní úkony uvnitř úřadu, zlepšuje předávání informací a řízení komplikovanějších procesů, které vyžadují zapojení různých odborů. Příkladem může být problematika sociálního bydlení, která vyžaduje rychlou výměnu informací a plynulou spolupráci mezi Kontaktním místem pro bydlení, sociálním odborem, bytovou komisí, odborem majetku, právním odborem, městskou správcovskou firmou a – v případě bytů zvláštního určení – pečovatelským centrem.

Konec zdlouhavým e-mailům a telefonátům

Pracovníci městské části již nebudou muset vše řešit přes telefonáty, e-maily a osobní schůzky, kde nelze vyloučit, že se nějaká důležitá informace ztratí. Odpovědi na otázky typu „Proběhlo místní šetření u klienta Jana Nováka? Víme, zda plní domluvený splátkový kalendář? A kdo řeší doučování pro jeho dítě? Víme, jestli to dítě na doučování vůbec chodí? A máme už vyjádření úřadu práce kvůli jeho žádosti o mimořádnou pomoc či jiné příspěvky a dávky?“ bude možné zjistit několika kliknutími v nové aplikaci. Kromě těchto výhod a ušetřeného času úředníků aplikace také zmenší chybovost, nabídne zasílání notifikací a nadřízeným umožní lépe zanalyzovat, kdo z úředníků odvádí jak kvalitní práci. Ambice projektu CaseMan ovšem překračují hranice úřadu: moderní pojetí sociální práce v obci vidí sociálního pracovníka jako „manažera případu“, který poskytne občanovi odborné poradenství a zapojí do řešení problému i aktéry mimo radnici. Může se jednat o profesionální sociální služby, ale i o rodinné příslušníky nebo sousedy. Aplikace CaseMan má potenciál i tento proces ulehčit. Pokud občan souhlasí, může sociální pracovník jako „manažer případu“ zpřístupnit spolupracujícím organizacím vybrané informace o klientovi, které jsou potřeba pro řešení jeho problémů. Pro klienta tak odpadá potřeba na různých místech předkládat neustále stejné dokumenty či vysvětlení a manažer případu má možnost získat zpětnou vazbu pro plánování dalších kroků.

Veřejná část aplikace

Tím se dostáváme i k veřejné části systému CaseMan dostupné na webu Caseman.praha7.cz. Tam si může kdokoliv z občanů Prahy 7 zřídit profil a zažádat si o dostupné sociální služby jako denní stacionář, odvoz k lékaři a podobně. Seniorům samozřejmě mohou se vším pomoci například jejich mladší příbuzní. Odpadá tak zbytečné obíhání úřadů a vyplňování sáhodlouhých formulářů. Výrazně se rovněž zvedne informovanost o dostupných službách. Pokud bude žádosti vyhověno, úředníci mohou občanovi v aplikaci rovnou navrhnout a naplánovat konkrétní časy, kdy bude služba poskytována. Dalším konkrétním příkladem využití nové aplikace je žádost o zapůjčení kompenzační pomůcky. Dříve bylo vše zapotřebí řešit zdlouhavě v několika krocích e-mailem nebo telefonicky. CaseMan umožňuje zájemci o pomůcku rovnou vidět nabídku pomůcek i s vyobrazením a popisem a zároveň dostupnost pomůcky. Klient zde také může bezpečně zadat své osobní údaje potřebné k podkladům pro smlouvu. Systém rovněž pohlídá, dokdy je třeba pomůcku vrátit. Využívání systému je v začátcích, Praha 7 chce jeho aplikaci postupně rozšiřovat i do dalších oblastí, kde to přinese benefity. Například půjde o aktivity týkající se problematiky bezdomovectví a podporovaného zaměstnání. Platforma je ale univerzálně portovatelná na další služby, takže v budoucnu do ní bude možné přidat například dovážku nákupů a podobně. Rovněž bude řešen pomocí skriptu souběh se stávající „státní“ aplikací, aby pracovníci úřadu nemuseli některé údaje zadávat dvakrát do obou systémů. Praha 7 je v takto rozsáhlé digitalizaci sociálních služeb průkopníkem, ale o problematiku a aplikaci obdobného systému už se postupně začínají zajímat i další města a městské části.

Digitalizace proniká do řady oborů lidské činnosti a stranou nezůstaly ani bezpečnostní schránky. Drtivá většina poboček bank v Česku však digitální novinky v této oblasti zatím příliš nevyužívá. Opakem jsou nebankovní pronajímatelé bezpečnostních schránek, kde je vše založeno na prakticky stoprocentní automatizaci a robotizaci. Na jaká konkrétní řešení můžeme v této oblasti narazit a jakými trendy se mohou inspirovat bankovní pronajímatelé schránek? Vejdete do postmoderně působícího prostoru, který jako by vypadl z nějakého sci-fi filmu. Minete recepci, pomocí magnetické karty si otevřete bezpečnostní turnikety, dojdete do uzavřeného boxu k panelu s číselníkem. K němu znovu přiložíte kartu, vyťukáte svůj PIN a následně přiložíte palec na snímač. Robotický dopravník dole v zabetonovaném podzemním trezoru automaticky identifikuje vaši bezpečnostní schránku, vyveze ji nahoru a umístí ji na stolek přímo před vás. Přijít sem můžete v jakoukoliv denní i noční hodinu a za celou dobu nemusíte s nikým promluvit ani slovo. Že je to hudba daleké budoucnosti? Ne, přesně takhle to už dnes funguje u jednoho brněnského nebankovního pronajímatele bezpečnostních schránek, pro nějž jsme zajišťovali softwarové řešení. Porovnejte si to s procesem, jaký je dodneška praktikován v řadě bank. Přijdete tam během otevírací doby pobočky. Než jdete ke schránce, musíte prokázat svoji totožnost a podepsat návštěvní lístek v souladu s podpisovým vzorem. Čekáte, až u bezpečnostních schránek nikdo nebude. Pracovník pobočky s vámi potom sejde dolů do trezoru. Oba svým klíčem otevřete schránku. Teprve potom můžete manipulovat s jejím obsahem. Nepružný a zdlouhavý systém, nekomfortní pro klienta i pro pracovníky banky. Dá se předpokládat, že i v bankách se budou postupem času stále častěji prosazovat digitalizovaná řešení. Na jakých dalších principech tedy tato řešení fungují? Digitalizované systémy schránek bývají z bezpečnostních důvodů založeny na dvou oddělených serverech, aby bylo minimalizováno riziko útoku hackerů, zavirování a podobně. Jeden ze serverů spravuje systémy identifikace klienta, druhý samotný systém schránek uložených v podzemí obsluhovaný robotem. Všechna data jsou šifrována. Do podzemí nikdo nechodí, klienti ani personál. Vše zajišťuje pouze robot. Zřízení schránky i její správa ze strany klienta probíhá online, rozhraní vypadá podobně jako u e-shopu. Předložení dokladu při osobní návštěvě je nutné jen úplně na začátku poté, co si schránku na webu pronajmete. Pak už se doklad prokazující totožnost nikdy nepředkládá a s nikým není potřeba komunikovat. Vlastně se vše trochu podobá automatizovaným výdejním boxům Alzy či Zásilkovny, jen samozřejmě s mnohem vyššími bezpečnostními standardy. Velmi pečlivě je nastaven a zajištěn také systém rušení schránek, protože kdyby obsluha někomu schránku smazala omylem, systém by ho už při příští návštěvě neidentifikoval a nemusel by se ke svým věcem dostat. Vše je tedy nastaveno tak, aby k tomu nemohlo dojít, a zároveň bylo zajištěno maximální soukromí a anonymita. V Česku zatím takto plná digitalizace bezpečnostních schránek funguje jen u několika málo poskytovatelů v Praze a u jednoho v Brně. Ti měli výhodu, že své systémy stavěli prakticky na zelené louce, byť v některých případech v trezorových prostorách bývalých bank. Nicméně i bankám by se dalo poradit, aby alespoň některé možnosti, které digitalizace nabízí, do svých systémů bezpečnostních schránek zavedly. Přinese jim zvýšení bezpečnosti, úsporu personálních nákladů a v neposlední řadě lepší klientský zážitek pro jejich zákazníky.

Po malebném poli projíždí na horizontu inteligentní zemědělská technika bez řidiče. Funguje podle GPS a analýzy digitálních dat, sama si podle nich vyhodnocuje, kde je potřeba aplikovat kolik hnojiv či herbicidů. Zároveň bere v úvahu i nejnovější předpověď počasí. V poli jsou zapíchané senzory vyhodnocující sílu osvitu v daném místě, množství srážek, nasycení půdy vodou a složení živin v konkrétním sektoru pole. Systém doplňují drony, které se občas proletí nad polem, a zdarma dostupné obrazové záznamy z družic. Farmář či agronom družstva ovládají veškeré dění na poli z tabletu a na základě spousty dostupných dat si mohou kdykoliv prostudovat stovky statistických údajů či analýz, na jejichž základě se rozhodnou pro další strategii. Že je něco takového v českém zemědělství utopistická sci-fi realizovatelná nejdříve za sto let? Ne tak docela. Všechny popsané technologie jsou již nyní buď k dispozici k praktickému využití, nebo jsou hodně daleko v procesu výzkumu a vývoje. V zemědělství stejně jako v řadě jiných oborů běží digitalizace na plné obrátky. Jinou otázkou je, kdy začneme tyto technologie běžně vídat na českých polích, na kterých zatím často jezdí 40 let staré traktory, které si mohou o propojení s moderními digitálními technologiemi nechat jen zdát. Ale možná se blýská na lepší časy. Do robotizace či digitalizace již podle některých údajů investuje až 20 procent zemědělských subjektů v Česku. I díky dotacím rostou prodeje nových moderních traktorů, které umějí fungovat autonomně, sbírat a vyhodnocovat data.  Navíc i Evropská unie si pro nadcházející rozpočtové období 2021 až 2027 stanovila jako jeden z cílů podporu digitalizace zemědělství, takže lze očekávat i příslušné dotační tituly jdoucí tímto směrem.

Jaké praktické kroky přijmout?

V oblasti digitalizace se nevyplatí zaspat, protože pokud se aplikuje správně, může farmám a družstvům přinést výraznou konkurenční výhodu například v podobě vyšších výnosů, úspor na hnojivech či herbicidech, ušetřené pracovní síle… Naopak kdo bude konzervativně spoléhat na staré metody, může brzy ostatním jen dýchat na záda. Které praktické kroky tedy můžete vy jako čeští zemědělci udělat už nyní, abyste dostupných benefitů digitalizace využili naplno? Nejprve se podívejte na svou stávající zemědělskou techniku. Ideální stav je samozřejmě mít či si pořídit moderní stroje schopné pracovat s digitálními daty. Jde ovšem o nemalou investici. Nicméně i pokud je pro vás její výše nereálná, neházejte flintu do žita. I tak se vám naskýtají některé možnosti. Můžete si pro začátek pořídit jen několik senzorů, které budou na poli vyhodnocovat nejrůznější údaje. Jeden z nich vás může vyjít na deset až patnáct tisíc korun. Něco vás dále bude stát příslušný software, napojení a následný servis. To ale bude v první fázi všechno, nemusí tedy jít o nijak omračující investici. I ta vás ale může posunout výrazně dál. Senzory vám budou 24 hodin denně (na rozdíl třeba od dronů) vyhodnocovat důležité údaje týkající se půdy v jednotlivých sektorech pole, na čemž už se dá postavit řada analýz, díky nimž můžete například ušetřit na hnojivech, herbicidech či závlaze.

Netušené možnosti satelitních snímků

Později můžete na tento systém napojit i snímky vašich polí pořízené družicemi v programu Copernicus pro dálkový průzkum Země řízeném Evropskou unií ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou. Tyto snímky jsou k dispozici zcela zdarma! Navíc se také stále zlepšuje jejich rozlišení. Díky kvalitním satelitním snímkům si tak můžete listovat v podobě vašich polí den po dni, hodinu po hodině, zjistit, kdy začala nějaká plodina v části pole vadnout či jak se osvědčilo to či ono hnojivo a tak dále. Do svého digitalizovaného systému si také budete zaznamenávat výtěžnost a další údaje, později budete mít k dispozici historická srovnání jednotlivých sezon a podobně. Po kliknutí na dané pole v tabletu či notebooku se vám zobrazí veškeré údaje či analýzy. Dokonalou třešinkou na dortu, která může přijít hned nebo až někdy v budoucnu, pak bude napojit do systému i chytrou zemědělskou techniku jako traktor, kombajn a podobně, jež budou software samy zásobovat daty typu, kdy bylo co vyseto, kdy a kde se oralo, kdy a kde se práškovalo. Samozřejmostí je propojení této techniky a veškeré její činnosti s GPS.

Pozor na častý nešvar

Důležité je, abyste se po úspěšné aplikaci všech těchto kroků vyhnuli nešvaru, který je nyní častý například i u řady průmyslových firem. Ty často disponují nejmodernějšími stroji, které je zásobují spoustou dat, ale firmy s nimi dále nepracují. Prakticky založený český zemědělec se ale jistě postará, aby data o výtěžnosti jednotlivých sektorů pole za použití konkrétních hnojiv apod. skutečně přetavil do následných konkrétních kroků při stanovování další strategie. Takováto forma digitalizace zemědělství pak umožňuje naplno využít i zásad tzv. „precizního zemědělství“, tedy aplikace hnojiv či herbicidů dle heterogenity pozemků. Nyní se odhaduje, že v Česku se podle těchto zásad hospodaří jen asi na 5 procentech výměry zemědělských pozemků, což je pro české zemědělství škoda. Jednak z důvodů ekonomických, ale také kvůli udržitelnému rozvoji, o kterém slyšíme všude kolem a je leckdy vynucován přísnými restrikcemi. Přitom digitalizace zemědělství sama o sobě automaticky přinese i řadu ekologických benefitů, například menší spotřebu pesticidů. Další moderní vymožeností v zemědělství je i robotizace. Leckdo z vás možná slyšel o kulatých polích v Kalifornii obsluhovaných automatickými robotickými systémy. Ale roboti se dají využívat například i při pěstování ovoce či zelinářství nebo školkařství. Jsou schopni zajistit například pletí, sázení, okopávání, ale i sklizeň ovoce. To vše jsou tedy možnosti, které moderní technologie a digitalizace nabízejí v současné době českým farmám a družstvům. Své si v nich nepochybně najde jak malá farma, tak velký zemědělský kolos. Ale určitě se tyto novinky nevyplatí ignorovat.

O umělé inteligenci se mluví již velmi dlouho, ale teprve v posledních zhruba dvou letech můžeme pozorovat skutečně zajímavý růst potenciálu jejího použití v průmyslu. Opravdu jde zatím pouze o potenciál, protože drtivá většina firem včetně těch největších podniků možnosti umělé inteligence nevyužívá naplno, některé ji dokonce nevyužívají vůbec. Jaké tedy jsou reálné možnosti umělé inteligence v průmyslu a výrobě a co by její vhodná aplikace firmám přinesla? V tomto textu se zaměřím na tři oblasti, které jsou podle mě při aplikování umělé inteligence v průmyslu nejslibnější a také jsou nejsnáze realizovatelné. Jde o prediktivní údržbu, procesní řízení výroby a počítačové vidění.

Prediktivní údržba

První z nich, prediktivní údržba, má podle mého názoru obrovskou budoucnost. Ze všech nástrojů umělé inteligence je také v průmyslu a výrobě nejsnáze realizovatelná. V českých továrnách zatím ale na moc příkladů její úspěšné aplikace nenarazíme. Výjimkou jsou některé velké automobilky, které prediktivní údržbu začaly zavádět zhruba před dvěma lety ve svých lisovnách a lakovnách. Co to prediktivní údržba je a jak přesně funguje? V každém větším průmyslovém podniku se nachází řada přístrojů, motorů strojů, výtahů a podobně. Každý mívá svou servisní knihu, kde je přesně určeno, kdy doplňovat olej, kdy promazávat řetězy, kdy měnit uhlíky, vyfoukat z motoru prach a podobně. Tyto intervaly místní údržbáři a techničtí pracovníci pravidelně dodržují, často se ale zjistí, že povinná výměna ložisek či uhlíků byla v daném čase zbytečná a předčasná, protože motor ještě vypadá prakticky jako nový. Například je u něj nastavený šestiměsíční servisní interval, jenže do toho přišlo období dovolených a ještě omezení daná covidem, a tak výkonnost dané linky spadla o 30 nebo 50 procent. Motor se tedy tolik neopotřeboval.

Jak pomáhají speciální senzory?

Tuto a podobné situace pomáhá řešit právě prediktivní údržba. Na motory strojů a další zařízení se umístí speciální senzory. Ty vyhodnocují otáčky motoru, rezonanci, teplotu a další veličiny. Senzory vám pomohou naměřit individuálně na každém motoru motohodiny, a tedy jeho reálné opotřebení. Není pak například potřeba měnit uhlíky podle intervalu daného v servisní knize, protože v danou dobu jsou spálené jenom z poloviny. Do systému také vždy zaznamenáte každý servisní zásah a stav jednotlivých dílů v daný okamžik. Umělá inteligence potom umí tato data vyhodnotit a porovnat s údaji indikujícími, jaké bylo v daném období vytížení příslušné linky. Výsledek pak aplikuje na všechna ostatní obdobná zařízení v továrně. Z dat je například zjevné, že v motoru, který byl o něco hlučnější a měl větší rezonanci, došlo po třech týdnech k prasknutí klíčového dílu a k poruše. Když se pak u některého ze stovek obdobných motorů strojů začnou objevovat podobné problémy, systém umělé inteligence vás na to upozorní a vy můžete udělat příslušný servisní zásah včas, než dojde k drahé poruše a dalším navazujícím problémům. Prediktivní údržba tak pomáhá podniku šetřit zdroje několika různými způsoby. Díky umělé inteligenci můžete prodloužit servisní intervaly a vyhnout se zbytečnému plýtvání náhradními díly a dalším materiálem. Když máte v továrně například tisíc motorů, jde už o obrovské ušetřené částky. Dále prediktivní údržba včas upozorní na možnou poruchu. A pomáhá šetřit skladové prostory, protože nemusíte mít tak velké skladové zásoby, respektive díky systému umělé inteligence daleko lépe odhadnete jejich nutné množství.

Procesní řízení výroby pomocí umělé inteligence

Druhou oblastí, kde lze v průmyslu a výrobě brilantně využít umělou inteligenci, je procesní řízení výroby. Nejnovější softwarové technologie zde mohou zajistit inteligentní vyhodnocování toku celého procesu výroby. Tato oblast je polem ještě více neoraným než výše zmíněná prediktivní údržba, pokulhávají v ní i mamutí výrobní podniky včetně automobilek. Jde totiž o dosti novou záležitost, navíc tento systém potřebujete nasadit komplexně na celou výrobu, což nemusí být jednoduchá záležitost. A jak to celé může vypadat v praxi? Ve většině průmyslových podniků funguje výroba po úsecích, kde se provádějí jednotlivé úkony, jak to ostatně vymyslel už Henry Ford blahé paměti. Jenže každý úsek vykonává svou činnost rozdílnou rychlostí. Ideální by bylo naplánovat tok produktu celou výrobou od začátku až do konce rovnoměrně. To je ovšem složité, protože například vysušit lak na autě trvá jiný čas než tam namontovat sedačku nebo do něj na konci nahrát software. A tak jednotlivé části linky jedou různými rychlostmi, což řeší zásobníky mezi jednotlivými úseky, v nichž se hromadí polotovary zpracované předchozím výrobním úsekem. Zásobníky také pomáhají se situacemi, kdy se v průběhu výroby nějaký úsek zpomalí nebo úplně zastaví. Například když dojde k nehodě, úrazu, rozbije se motor a podobně.

Lepší koordinace toku výroby

Velmi náročné ale je vyhodnotit správně momenty, kdy hrozí přeplnění jednotlivých zásobníků nebo naopak jejich úplné vyprázdnění. V praxi se to řeší koordinačními telefonáty mezi jednotlivými vedoucími výrobních úseků, respektive dispečery. Když máte plné linky a skoro plný zásobník, zavoláte například na lisovnu, ať si přehodí pauzu, aby se problém nekumuloval a neposílal se dál do výroby. Funguje to tak všude ve složitějších výrobních procesech, kde existuje více výrobních kroků, ať už jde o produkci ledniček nebo automobilů. A právě tady vám umělá inteligence může výrazně pomoci! Udělá totiž příslušné vyhodnocení a rozhodnutí ovlivňující plynulý tok výroby za vás. Systém umělé inteligence má perfektní přehled o stavu celého výrobního procesu v daný okamžik, ne pouze o jednotlivém výrobním úseku a maximálně jeho dvou sousedech, jako tomu je u vedoucích úseků či dispečerů. Ví, kolik je kde výrobků na lince, kolik přesně je kusů v zásobníku a jak zpomalení nebo zrychlení linky v některém z úseků ovlivní situaci. Takový systém tedy pak může dát pokyn příslušným úsekům, zda mají zpomalit či zrychlit, aby se tok výroby stabilizoval.

Řešení absence zaměstnanců

Umělá inteligence si také poradí se situacemi, kdy v některém úseku nepřijde do práce několik zaměstnanců. Díky elektronickým hodinám a dalším nástrojům má přesný přehled o počtu lidí na daném úseku v konkrétní okamžik a jednotlivé pokyny tomu pak přizpůsobuje. Ve velkých továrnách se může nacházet například až 900 pracovních stanic a k efektivnímu uřízení tak monstrózního systému může umělá inteligence velmi významně přispět. Nejlepší je nasadit toto inteligentní softwarové řízení výroby skutečně na celý výrobní proces, od navážení surovin na vstupu, až po finální výstupní kontrolu. Pak budete mít k dispozici skutečně komplexní data a tomu budou odpovídat i přesvědčivé výsledky.

Počítačové vidění

Poslední oblastí využití umělé inteligence v průmyslu, kterou zde zmíním, je počítačové vidění spojené s používáním takzvaných inteligentních kamer a softwarovým vyhodnocováním obrazu. Velmi využívaná je tato technologie typicky při kontrole kvality, například v potravinářství při kontrole samolepek či etiket na sklenicích a lahvích, zda nejsou nakřivo. Nebo v jiných odvětvích průmyslu ke kontrole laku, identifikaci vad povrchů a podobně. Funkční technologie počítačového vidění se v průmyslu používá delší dobu než ostatní dvě oblasti popisované výše, ale dlouho fungovala podobně jako řada jiných systémů umělé inteligence izolovaně, ostrovně. Až v poslední době vznikají větší propojené systémy, což je ostatně trend vlastní umělé inteligenci v průmyslu jako takové. Kromě kontroly kvality lze počítačové vidění využít například i k určování množství nějakého produktu či suroviny. Například lze jeho prostřednictvím snadno a rychle spočítat počet klád na pile či korbě nákladního automobilu. A příslušná technologie nalezne využití i při analýze využití servisních linek či skladů. Možnosti využití umělé inteligence v průmyslu a výrobě se tedy před námi otevírají obrovské. Prakticky každý větší přístroj v továrně dnes generuje nějaká data. A totéž platí o tak triviálních nástrojích, jako jsou pily pro truhláře. Nebo třeba o kombajnech. I ty dokážou produkovat data o své činnosti. Ze všech těchto zařízení můžeme získávat skutečně obrovské množství dat, jen málokterý podnik je ale umí efektivně využít. Pokud přemýšlíte, jak začít, zkuste začít rozvíjet jednu ze tří oblastí popsaných v tomto článku. A nebudete litovat.

V příštím roce se českým průmyslovým firmám otevřou velké možnosti, jak za pomoci dotací pokročit v digitalizaci. Chystá se řada dotačních programů, kde budou k dispozici miliardy korun. Nemá ale smysl usilovat o dotaci pro dotaci, hlavní je skutečná smysluplnost daného projektu pro rozvoj firmy a odhodlání vedení společnosti se do digitální transformace alespoň v menším měřítku pustit, i kdyby dotace nedopadla. Jak na to a jaké dotační možnosti lze doporučit? Digitalizace se dá definovat velmi jednoduše: vyhoďte papíry a propojte ve firmě za pomoci vhodných IT řešení všechno se vším. Výsledkem takto provedené integrace dat a digitalizace bude, že se prakticky na jeden klik dostanete k jakýmkoliv informacím z celé firmy a ty můžete dále analyzovat a interpretovat. Díky tomu odstraníte neefektivitu a ušetříte náklady. Jak to ale všechno zaplatit? Jednou z možností je využití nejrůznějších dotačních programů. Těch ovšem existuje tak velké množství a figuruje v nich tolik různých subjektů, že se v nich detailně vyzná jen pár set lidí v Česku a typická středně velká či menší průmyslová firma má jen malou šanci bez rady zvenčí uspět. Přesto i představitelům těchto firem nebude na škodu seznámit se alespoň se základními možnostmi v této oblasti. Byla by totiž škoda právě nyní ignorovat obrovské finanční prostředky, které se brzy budou nabízet.

Jak je to s operačními programy EU?

Za asi nejvýznamnější z dostupných dotačních zdrojů na digitalizaci se dají považovat operační programy EU. Právě nyní končí takzvaný program OPPIK (Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost), který byl určen pro programové období 2014-20 a nevyužité prostředky z něj byly k dispozici i během roku 2021. A to mimo jiné na takzvaný program „Digitální podnik“. Nyní začíná nové programové období EU 2021-27, které na úkor například infrastruktury klade daleko větší důraz právě na digitalizaci (a na zelené technologie). V jeho rámci se chystá program OPTAK (Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost). Stejně jako OPPIK bude i OPTAK v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu a během šesti let mezi české podniky rozdělí téměř 80 miliard korun. V rámci něj se budou vypisovat nové výzvy na program Digitální podnik. Ty zřejmě přijdou už v první polovině roku 2022, určitě se tedy vyplatí sledovat novinky v tomto směru na webu ministerstva nebo jemu podřízené Agentury pro podnikání a inovace (API), která tyto dotační programy administruje.

Další EU dotace

Kromě zmíněných operačních programů EU administrovaných z Prahy existují další evropské dotace, které si administrují přímo jednotlivé centrální orgány Evropské unie. Tam se žádosti podávají úplně jiným způsobem, vše je v angličtině a rozhodují zahraniční hodnotitelé. Obří projekty v řádu milionů euro se dají řešit například v rámci „Horizon Europe“, což je klíčový program EU pro financování výzkumu a inovací. V jeho rámci existuje i klastr „Digitalizace, průmysl a vesmír“ a některé další, které mohou být relevantní pro digitalizaci v průmyslu. U tohoto programu se vyplatí podat žádost společně s některou českou vysokou školou. Existují také některé další relevantní centrální programy, zaměřené například na umělou inteligenci či projekty Evropské vesmírné agentury (například na sbírání odpadků z vesmíru). Každá grantová agentura vám řekne, že uspět v těchto programech je velmi náročné, byť například některým brněnským firmám se to podařilo. Ohledně detailů zmíněných programů se mohou firmy poradit například se subjekty typu Jihomoravského inovačního centra či jeho obdob z jiných regionů.

Národní plán obnovy (NPO)

Ještě dříve než výzvy z výše zmíněného programu OPTAK můžeme podle posledních zpráv očekávat výzvy založené na takzvaném Národním plánu obnovy. Sestavila jej vláda na základě konzultací s Evropskou komisí. Jeho hlavním účelem je pomoci jednotlivým státům vypořádat se s následky epidemie Covid-19 a i do budoucna pomoci jejich ekonomikám lépe se podobným hrozbám bránit. V rámci NPO bude pro Česko k dispozici 190 miliard korun. Projekty v rámci tohoto programu se budou vyřizovat nejpozději do konce roku 2023 a dotace bude muset být vyčerpána do konce roku 2026. Již na přelomu roku se dá očekávat první výzva zaměřená právě na digitální transformaci podniků. Určitě se tedy firmám vyplatí sledovat webové stránky Planobnovycr.cz. Jinak co se týče dalších webových zdrojů, obecně lze doporučit také občas zavítat na web Countryforfuture.com nebo DotaceEU.cz, kde se dozvíte další informace o dotacích.

Další dotační možnosti

Kromě výše uvedených dotačních titulů existují ještě některé jiné specifické alternativy. Například na vzdělávací aktivitu zaměstnanců spojenou s digitalizací lze využít program administrovaný Úřady práce a nazvaný „POVEZ II – Podpora odborného vzdělávání zaměstnanců II“. Jde ovšem jen o dotace v řádu statisíců a je s nimi spojeno velké množství administrativy a nesjednocená metodika vyhodnocování jednotlivých Úřadů práce. Pokud jde váš digitalizační projekt napojit na environmentální témata, pak je možné se rovněž ucházet o některou z dotací v gesci Ministerstva životního prostředí. Technologickým start-upům lze určitě doporučit navštívit webové stránky CzechInvestu a podívat se tam na různé pro ně určené podpůrné programy. CzechTrade zase podporuje účast firem na veletrzích či mezinárodních konferencích, třeba právě na těch zaměřených na digitalizaci. Zajímavou státní podporu aplikovaného výzkumu a vývoje poskytuje také Technologická agentura ČR.

Jak k dotaci přistupovat?

Jak bylo naznačeno výše, firma by měla mít předtím, než začne uvažovat o konkrétním dotačním titulu, jasný cíl: posunout se v digitalizaci tím a tím směrem, inovovat, nakoupit nové stroje, lépe využít big data, udělat propracovaný online konfigurátor a podobně. A v ideálním případě by na tento cíl měla mít připravené vlastní finanční prostředky. Projekt na digitalizaci pak může mít vypracovaný ve skromnější a ve velkorysejší variantě. Pokud klapne dotace, přijde ke slovu velkorysejší varianta, která umožní nakoupit více strojů či využívat big data v mnohem masivnějším měřítku. Jako případ mohu uvést jednu firmu z řad našich klientů, která začínala se skromným vlastním rozpočtem 800 tisíc korun, a nakonec v průběhu dvou let získala dotaci 26 milionů. Stál za tím právě propracovaný projekt s jasnou vizí digitalizace. Firmám se také určitě vyplatí najít si někoho, kdo vám pomůže a poradí jak s projektem digitalizace, tak se samotným podáváním žádosti o dotaci, protože ani jedno není jednoduchá záležitost. Samotné získání finančních prostředků pak už paradoxně nebude takový problém, protože jak je zjevné z informací výše, k dispozici budou v nejbližším období opravdu obrovské finanční prostředky.